Jiří Benedikt
Karel Burda
Jana Fiedlerová

Jana Fiedlerová se narodila ve Strakonicích v únoru 1967. Své dětství prožila v krás­né přírodě ve Vodňanských Svobodných Horách, odkud pochází oba její rodiče. Do základní školy chodila ve Vodňanech, kam se s rodiči přestěhovala.

Vyučila se švadlenou v Husinci u Prachatic, kde začala i více malovat a kreslit. Kopírovala obaly desek rockových a heavymetalových kapel, které měla v oblibě. Už tehdy začala chápat, že co vnímáme sluchem je možné přenést do obrazové podoby a naopak.

Manželství jí ztroskotalo a díky tomu se ještě více upnula k malování. V roce 1992 od­chází z továrny od šicího stroje a věnuje se malování až do současnosti. Je členkou Klubu vodňanských výtvarníků, Volného sdružení umělců jižních Čech á Sdružení výtvarníků ČR. Každý rok se účastní několika společných výstav v tuzemsku i zahraničí.

Inspiraci pro svou tvorbu nachází v hudbě a přírodě. Také se učí od slavných mistrů, především z řad žáků Mařáka a impresionistů. S oblibou říká: „Co se minulých životech naučíš, v současném jako když najdeš."

Pavla Hanusová

Bc. PAVLA HANUSOVÁ – jihočeská výtvarnice, milovnice přírody, tance a hudby, cestovatelka a šťastná maminka syna Štěpánka.

Vystudovala jsem textilní a oděvní tvorbu na výtvarné škole v Písku, pak na ZČU v Plzni výtvarný obor knižní tvorby, později jsem si doplnila pedagogické vzdělání, abych vše co umím, mohla předávat dál.

Mnoho zkušeností jsem během 4 let nasbírala ve výtvarné dílně DP IMAGE v Praze, která produkuje reklamní maskoty, taneční a divadelní kostýmy, originální šperky, doplňky, vybavuje interiéry i exteriéry… Život v Praze byl velice inspirativní a nabízel mnoho možností, ale mě to lákalo zpět do jižních Čech.

Od r. 2009 učím výtvarnou výchovu a keramiku děti i dospělé (ZUŠ, DDM Vodňany), splnila jsem si tak svůj profesní sen.

Mou nejoblíbenější výtvarnou technikou je malba a kresba, u keramiky se odreagovávám, na přání zdobím šaty a vyrábím originální šperky… Inspiraci čerpám z přírody a exotických zemí, stylizuji přírodní motivy, doplňuji ornamenty a maluji oblíbenými pestrými barvami nebo na přání zákazníků. Malba a ostatní výtvarné techniky mě nabíjejí energií, při tvorbě se uvolním, relaxuji a jsem šťastná, když to z mých obrazů cítí i ostatní a dělají jim radost.

Slávka Hanusová
Ing. Jiří Hrabánek

Ing. Jiří Hrabánek, mlád 80 roků.

Jsem neškolený amatér - nepočítám-li čtyři podněty, které mě k malování přivedly.

Podnět první - obyčejný předmět kreslení ve škole. Měl jsem štěstí na kantory. Kupříkladu jeden, když jsem po cestě do školy rozbil hliněný hrnec coby předmět malby a poté jsem jeho střepy slepil červenou temperou, mně při procházení mezi škamnami řekl: „Proč tam neděláš ty červený fleky, dyť se to nakonec může menovat Slepený hrnec…“ A bylo to!

Ten druhý kantor nám jednou vysvětloval co to je zlatý řez. „Milí žáci, má to svoje geometrická pravidla, ale problém je v tom, že máme-li obzor a na něm strom, tak pokud to udělá Slavíček, tak to jde do galerie, ale pokud to vytvořím já, jde to na střelnici ..."

Podnět druhý - skautský oddíl (v mém případě již tehdy ilegální), kde jsme kreslili kytičky, stopy zvěře, stromy a panoramatické náčrty dalekých obzorů, na které jsme nazírali při stříbrném větru ... Daleko později jsem zjistil, že takových romantiků, ve kterých to zanechalo stopy, bylo více a tak jsem dostal nápad je přesvědčit, aby ze svého tajeného soukromí vylovili svoje tehdejší a i daleko pozdější výtvory. Úžasný objev! Kolik lidí je mezi námi, kteří potajmu malují, sochají a fotografují a tím pádem vytvářejí artefakty, které jsou hodny vystavení. A tak se také stalo. Uspořádali jsme výstavu na půdě pražského činžáku, kde bydlel jeden z nás. Zametli jsme, na trámy přitloukli latě, přidali pár žárovek a nevěřili svým očím ...!

Podnět třetí — na jednom puťáku po Lužnici jsem, kromě několika dalších věcí, ve šlajsně u Kvěchova mlýna utopil foťák. Protože jsem na nový odpovídající úrovně neměl peníze tak jsem po určitou dobu namísto focení to, co se mi líbilo, kreslil tužkou na papír.

Podnět čtvrtý - jeden můj přítel, slovutný malíř a scénograf mě okouzloval a okouzluje svými výtvory. Úplně jinými, než kterým jsem vůbec schopen se přiblížit. A tak se jej někdy ptám a on mi shovívavě - ale vždycky rád - poradí, čemuž jsem vděčen.

No, a tak šel Čas a ono mi to zůstalo.

Miloslav Kadoch
Eva Kolářová
Alena Králíčková

(r. 1945)

Vystudovala odbornou výtvarnou školu Václava Hollara v Praze. Celý život se věnuje profesionálně výtvarné tvorbě.

Dlouhá léta pracovala jako vedoucí výtvarnice v Domě bytové kultury v Praze. Poslední léta působí v jižních Čechách v Újezdě u Vodňan.

Ve své tvorbě uplatňuje akvarel, temperu, koláž, pérovku pro sítotisk a v posledních letech malbu na textil a akryl na plátně.

Léta svoji tvorbu prezentovala na Jarních a Vánočních jarmarcích Waldorfských škol v Praze, Písku a Českých Budějovicích své originální malované textilní výrobky a obrázky s dětskými přírodními a zvířecími motivy. V poslední době je jejím tématem obrazů i vesmír a jeho spirituální poselství.

Od září 2016 se zúčastňovala výtvarných akcí a výstav spolu s Klubem vodňanských výtvarníků v Městské galerii ve Vodňanech, Bílsku, Českých Budějovicích, Dřítni a Borovanech.

Samostatná výstava v r. 2017 „Léto na paletě“ v Infocentru Vodňany.

Radek Maleč

radekmaleč

© 1975   ƚ 20xx

Radek A. Maleč se dle gregoriánského kalendáře narodil v březnu 1975 na neškodné planetě někde na okraji jedné spirální galaxie. Rané dětství prožil v Újezdu u Vodňan, školní věk pak ve Vodňanech. Jako mnoho kluků pokukoval po automobilech, stavěl jejich modely, ale auta si dokonce i kreslil, a to včetně návrhů nových automobilů. Škola ho však nebavila, a tak se vyučil strojním zámečníkem na SOU Strakonice, kde pak také odmaturoval. Snad lze hovořit o štěstí, že se v tu dobu ve Vodňanech ve firmě Motor Jikov vyvýjel motocykl Dandy 50 a on se stal jedním z konstrutérů. Postupně z něj vykrystalizoval designér, realizující modernizaci motocyklu do podoby, kterou později převzala JAWA. Krátce na to se mu rozpadlo manželství a on se uchýlil do Českých Budějovic.

Pracuje jako vývojář automobilových systémů BOSCH, souběžně vystudoval materiálové inženýrství na ZČU v Plzni. Snad díky nekonečně pravděpodobné náhodě se v roce 2006 přestěhoval na pár kroků od ateliéru mistra Jaroslava Platila v České 20, kde začal navštěvovat kurzy klasické kresby a malby. Tento moment byl klíčový pro další jeho vývoj v oblasti výtvaré tvorby. S dalšími studenty později zakládá sdružení amatérských výtvarníků KVOČ20, společně tvoří, organizují plenéry a výstavy. Krátce navštěvuje také kurzy malby akademickémo malíře Josefa Geršla a později výtvarné kurzy Mgr. Zdeňka Ptáka, kde začíná pracovat s keramikou. V roce 2010 poprvé vystavuje s Klubem vodňanských výtvarníků, stává se členem a zapojuje se do jeho aktivit.

Ač to v jeho tvorbě možná není zarytě patrné, neskrývá fascinaci impresionismem, jeho osobnost interaguje s mnoha lidskými tématy, pobuřuje věřící. Niterně je přesvědčen, že velký díl jeho osobnosti je skryt v nevědomí. Zastává názor, že osobitý projev každého tvůrce je především projev jeho osobité neschopnosti a že pojem umění je především produkt samolibé antropocentrické kultury. 

Více na: marway.freepage.czkvoc20.freepage.cz

Jaroslav Muchl
Zuzka Návarová (Šrámková)

nar. 9. 3. 1963 v Mostě

Členka Klubu vodňanských výtvarníků s bydlištěm ve Vodňanech. Jsem malířka samouk a maluji, protože to miluji.

K malování mě přivedl můj otec, který mi už jako malé holce maloval veselé obrázky. Jeho velkým přáním bylo, abych malířství studovala. Já však vystudovala zemědělku.

V dětství jsem navštěvovala různé výtvarné kroužky, kde jsem si osvojila různé techniky malování. Později jsem se různé techniky učila sama podle knih a videí. Dodnes se takto učím a zdokonaluji.

Moje větší tvorba začala až v posledních letech, kdy jsem se osmělila a vstoupila v roce 2012 do Klubu vodňanských výtvarníků.

Začala jsem malovat temperou, abych si osvojila zpět techniky. Potom jsem se učila malovat olejovými barvami. Vyzkoušela jsem si akvarel i eukanistiku, ale nejraději mám pastel. Zkouším jím malovat vše kolem sebe.

Nejraději maluji zvířata a přírodu. Zajímám se i o kresbu a zkouším portrétování. Věnuji se i malování zentanglí – kreativní malbě. Toto malování mám moc ráda. Při malování touto technikou nejčastěji používám tuž, pastelky a fixy, ale i olejové barvy. Naučila jsem se tuto techniku zakomponovat do obrazů.

Inspirací pro moji tvorbu je hlavně příroda a svět kolem mě. Nedílnou součástí mé tvorby je i modelování. Ráda se učím nové věci. Je to koření mého života.

Andrej Rády

Jako mnozí, i já maluji od útlého dětství. Dokonce jsem to dotáhl až na schody před pražskou Umprum a Akádou. Dál už to nešlo. A tak jsem se tu špetku talentu snažil rozvíjet v kurzech, jaké existovaly v někdejší Juldě Fuldě, později hodinami u renomovaných mistrů. Stihl jsem několik samostatných výstav a kopu společných – a také v tom hodlám pokračovat. Málo obrázků jsem rozdal, nějaké navíc prodal doma, tedy v Česku a na Slovensku – protože mám hned dva pasy – i v Německu. Přitom doufám, že nezapomínám na pokoru a upřímnost, bez kterých nelze vytvořit vůbec nic trvalého.

Kromě vlastních výstav organizuji i výstavy kolegyň a kolegů, za kterýmžto účelem jsem otevřel dvě v mezičase již zaniklé galerie v píseckých kavárnách a spravuji jednu prosperující v restauraci Zlatý soudek ve Vodňanech. Navíc mne baví o zdejších výtvarnících nebo výtvarných akcích psát do tisku – snad proto, aby si spoluobčani uvědomovali, že člověk nemusí žít jen chlebem a starostmi. Aby toho nebylo málo, snažím se rozvíjet aktivity Prácheňské umělecké besedy se sídlem v Písku i Ateliéru neprofesionálních výtvarníků v Bratislavě.

Martin Řepa

Narozen roku 1970 ve Strakonicích

Kresbě a malbě se věnuje od dětství. Sedm let navštěvoval Základní uměleckou školu ve Vodňanech, později soukromé hodiny u malířky Ley Dočekalové v Českém Krumlově.

Jako životní profesi si ale zvolil strojírenský obor. Maturoval v roce 1989 na SOU ve Strakonicích.

V roce 2000 – 2001 absolvoval kurz současného výtvarného umění na FaVU v Brně pod vedením významných českých umělců a teoretiků – J. Valoch, B. Rozbořil, V. Kokolia, J. Ambrůz, M. Palla, P. Kvíčala.

Zaujalo ho konceptuální umění (idea umění je rovna umění ztvárněného) a umění akce – performance, happening. Jeho tvorba je nositelem těchto prvků, kombinovaná s klasickými technikami malby a kresby.

Uspořádal několik happeningových akcí, z kterých vznikly obrazové záznamy (Chodící obrazy, Tanec a barvy, Svatba v Madridu, Sklípek na Moravě a další na různých vernisážích)

Je členem Klubu vodňanských výtvarníků a Prácheňské umělecké besedy. 

Účast na výstavách: Vodňany, Písek, Zábřeh, Pelhřimov, České Budějovice, Praha,

Aarvangen(CH), Wartberg(A), Sierakow(PL).

Monika Sádlová
Roman Sejkot
Jana Školaudiová
Petra Trnková
Eva Veselá
in memoriam
Václav Cinádr
JUDr. Karel Dubský
Ĺuba Rády

Ĺuba Rády. Věnovala se překladatelství, patchworku, malbě, šperkům. Nosila v hlavě vždy nejméňe 10 nápadů. Byla známa tím, že kam přišla, nakupovala boty nebo látky. Inspiraci hledala všude, ale hlavně na cestách. V žádné výtvarné technice si nebyla zcela jistá, ale její výtvarnou duši naplnila technika cínovaných šperků, kterou doplňovala polodrahokami a kameny všeho druhu. Se svým manželem Andrejem zakotvili v jihočeském Písku, ale domovem jim byla i milovaná Bratislava. Ĺuba neměla jednoduchý život ani povahu, přesto ji cesty dovedly skrze umění a výtvarno k srdcím mnoha kamarádů a kolegů ať už z P.U.B nebo KVV. Se svým manželem Andrejem Rádym byli opravdovými partnery nejen ve světě překladatelském, ale i výtvarném. Její dílo zůstalo. Ona nám bude chybět.

Jiří Vinklát


Projekt aktualizace webových stránek byl realizován v rámci dotace Jihočeského kraje.


Top
Tato stránka používá soubory cookies. Pokračováním v prohlížení této internetové stránky nebo kliknutím na tlačítko Souhlasím, souhlasíte s jejich použitím. Další informace Souhlasím